Ingredience: mladá husa cca 3,5 kg, sůl, domácí majoránka, voda
Technologický postup: Z omyté a očištěné mladé husy vyjmeme vnitřní sádlo a dáme na dno pekáče. Husu uvnitř i na povrchu osolíme. Stonky domácí majoránky položíme na dno pekáče (na vnitřní sádlo) a vložíme i dovnitř husy. Husu do pekáče položíme prsíčky dolů, nahoru položíme majoránku, podlijeme horkou vodou, přikryjeme a dáme do trouby rozpálené na 200 °C. Po půlhodině husu otočíme, teplotu snížíme na 180 °C a pečeme dalších 30 minut (průběžně podléváme, poléváme, propichujeme tukové polštářky a vypečené sádlo odebíráme). Pak husu naporcujeme, dáme zpět do pekáče a další půlhodinu pečeme přikryté. Pekáč odkryjeme a za občasného podlévání a polévání vytvoříme křupavou kůrčičku.
V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.
Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalémhrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Ingredience: 1 husa o velikosti 3–4,5 kg, 2 jablka, hřebíček, kmín, sůl, voda
Technologický postup: Husu očistíme, omyjeme pod horkou tekoucí vodou, osolíme, posypeme kmínem. Do jablek zapícháme hřebíčky a ty pak vložíme dovnitř husy. Husu pečeme přikrytou v pekáči v horkovzdušné troubě 4–5 hodin. Pečeme ji ve vlastním tuku pozvolna při 140–120 °C pěkně doměkka a jen trochu podléváme horkou vodou. Pokud je husa velmi tučná, odebereme tuk dříve, než ji začneme podlévat. Nezapomínáme propichovat kůži vidličkou, obzvláště mezi stehny a mezi tělem a křídly, ale pozor: nepropichujeme až do masa, musí vytékat tuk, ne šťáva z masa. Husí tuk je velmi chutný a později se může hodit. Jakmile je husa měkká, grilujeme ji nepřikrytou cca 30 minut, dokud se neudělá hnědavá kůrčička. Pokud máme i husí játra, dáme je péct nejlépe zvlášť do menšího kastrolu s trochou másla a solíme až úplně ke konci, aby nám neztvrdla.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Při zavařování se sklenice plní s okrajem. Mezi víčkem a obsahem musí být mezera alespoň půl centimetru. Je to proto, že při zavařování se vlivem zvýšené teploty zvetšuje objem obsahu a ten by mohl vytékat. Samotné vytékání nevadí, ale hrozí, že se s tekutinou může pod víčko dostat i pevná struktura, třeba svalové vlákno, které pak způsobí neťesnosti a zkažení obsahu.
V příběhu ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
Jak dlouho zavařování segedínský guláš z bůčku a jak dlouho vydrží v mrazáku
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan.
Při zavařování čehokoliv v mikrovlnce, nikdy neutahuji šroubovací víčko silou, neboť zahříváním na vysokou teplotu hrozí, že se ze sklenice stane granát, který je schopen nejen způsobit prasknutí sklenice, ale i zdemolovat dvířka mikrovlnky. Víčko se dotahuje tzv. na doraz, ihned po ukončení sterilizace. To by ale mělo platit při sterilizaci i troubě, zavařovacím hrnci, apod.
Husu omyjeme a pořádně nasolíme, nakmínujeme a podlijeme asi 1,5 dl vody.
Pomalý hrnec nastavíme na stupeň č. 1 a na 7 hodin. Husa podle velikosti může být měkká už za 6 hodin. Poté rozpalte troubu a půl hodiny husu opékejte bez pokličky a pěkně podlévejte tím, co se vyškvařilo, aby se udělala křupavá kůrčička.
Doporučení:Husav pomalémhrnci se dělá sama a nevysuší se, ale když chcete kůrčičku, tak ji musíte dopéct v troubě. Pečení v pomalémhrnci přináší oproti klasické troubě značnou úsporu. Příkon je max. 200–250 W za hodinu, podle typu. A teď se podívejte na sporák, jaký má příkon na plotýnkách a v troubě za hodinu. Zase záleží na značce, ale stoprocentně je to víc. Není to žádná lživá reklama, běžný sporák má příkon až 7 kW!
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Pomalé vaření patří v současné době k novým trendům přípravy pokrmů. Pomalým vařením jídla získávají nové výraznější chutě, přestože se připravují pouze s malým množstvím koření, soli a bez tuku. Největší výhodou vaření v elektrickém „Pomalém hrnci“ je úspora času při vaření a nízká spotřeba elektrické energie. V tomto hrnci je odpar tekutin podstatně nižší, a proto se zde pokrm nepřipaluje. Hrnec má dva stupně vaření (pomalé 6–8 hodin nebo rychlé 4–6 hodin), pokrmy se připravují v keramické nádobě, která je součástí vybavení.
Rilettes připravené v pomalémhrnci:
Ingredience: 1 kg vepřové krkovičky, 700 g vepřového sádla, 16 g mořské soli, 150 ml francouzského bílého vína, pepř
Technologický postup: Maso nakrájíme na malinké kostičky o hraně cca 1 cm. Pomalý hrnec předvolíme na stupeň „low“ a vložíme maso, které osolíme a promícháme. Necháme ho zbělat a poté přilijeme roztavené sádlo. Přiklopíme a občas zkontrolujeme. Asi po třech hodinách přilijeme víno, promícháme, dosolíme, opepříme a dusíme dál. Celkově by si maso mělo v hrnci pobýt 8–10 hodin. Před uložením do skleniček s víčkem měkké maso ještě rozmělníme vidličkou. Podáváme odležené na čerstvém chlebu nebo jiném pečivu dle chuti.
V příběhu MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: husa o velikosti cca 3 kg, kmín, sůl, 4 stroužky česneku (se slupkou), citron
Technologický postup: Husu důkladně den dopředu zevnitř i vně nasolíme, okmínujeme, lze přidat i rozmarýn nebo jiné bylinky (ideálně čerstvé) a necháme přes noc uležet. Klademe do pekáče prsy dolů, přidáme česnek a podlijeme do začátku trochou vody – pečeme zvolna jen na 140 °C, takzvaně konfitujeme. Podléváme vypečeným tukem co 15–20 minut a přitom ji v tuku necháme i trochu se koupat. Husu průběžně kontrolujeme, podléváme, otáčíme minimálně 3 hodiny a ke konci, na poslední hodinu, dopečeme bez víka, aby zezlátla. Předtím ovšem scedíme vypečený tuk, přidáme citron nakrájený na čtvrtky, podlijeme výpek vodou a necháme dotáhnout chutnou šťávu.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Ingredience: husa o velikosti 3,5–4,5 kg, 4 lžíce kmínu, sůl
Technologický postup: Z husy oškubejte přebytečné brka, případné jemné peří opalte zapalovačem. Z opeřence vyndejte droby. Okrájejte přebytečný tuk, odstraňte křídla před prvním záhybem. Maso opláchněte a papírovou utěrkou osušte. Osolte, i zevnitř, a vydatně okmínujte (opět vhoďte pár kmínů i dovnitř těla). Husu dejte na pekáč a podlijte vodou. Celou husu zakryjte alobalem nebo přiklopte vrškem pekáče. Nastavte teplotu na 70–80 °C, vložte husu do trouby a běžte klidně spát. Pozor na moderní trouby, většinou mají bezpečnostní pojistku a trouba se po několika hodinách sama vypne. Po dvanácti hodinách odstraňte alobal (víko), husu velkou jehlicí propíchejte, lehce polijte výpekem a zvyšte teplotu na 180 °C. Husu nechte v troubě zezlátnout, trvá to zhruba hodinu. Poté naběračkou odeberte vyškvařený tuk, drůbež naporcujte a podávejte lehce přelité zbylým výpekem. Kůrka je krásně křupavá a maso tak měkké, že samo odpadává od kosti. Rozhodně není vysušené.
Podzimní husí pečínky se prvně objevovaly při posvícení k oslavě patrona našich zemí. V dnešní době husa většinou kupujeme v obchodech, tak bychom měli kupovat výhradně tu z domácích chovů, protože u nás se chovají hlavně plemena s vyšším podílem svaloviny a nižším podílem tuku. Jde o mladé brojlery s hmotností 2,8–4,5 kg. Dovozové husy patří spíš k sádelnatým typům. A šikovnou úpravou se dá obsah tuku ještě dál snížit.
Pomalé pečení v tuku je jedna z nejjednodušších a nejvděčnějších úprav. Stačí obyčejná trouba a dostatek času a ve šťavnatou pečínku se promění i ty nejsušší druhy masa.
Husa si stejně jako jiné pečínky příliš nelibuje v rychlém střídání teplot. Namísto toho, abyste ji do rozpálené trouby dali přímo z lednice, dopřejte jí pozvolnou aklimatizaci při pokojové teplotě. Dvě tři hodinky před samotným pečením budou stačit.
Ingredience na červené zelí: 4 šalotky, 2 lžíce másla, 3 lžíce třtinového cukru, 2 sterilovaná zelí, kmín, 100 ml červeného vína, sůl
Technologický postup: Husu důkladně ze všech stran osolte – sůl se snažte do všech záhybů vetřít – a okmínujte. Do břišní dutiny dejte jedno na dílky pokrájené jablko, dejte do pekáče a nechte přes noc uležet – sůl prostoupí masem, které tak bude po upečení rovnoměrně slané. Druhý den husu dejte péct na 5 hodin do trouby předehřáté na 170 °C. Během pečení podlévejte. Když je maso poloměkké, husu obložte zbylými jablky bez jádřinců. Na posledních 20 minut přidejte hrušky a švestky. Porce husy podávejte se zelím a knedlíkem, přelité výpekem. Na zelí nasekejte šalotky najemno a asi 5 minut je opékejte na rozpáleném másle. Vsypte cukr a nechte jej zkaramelizovat. Teprve pak do hrnce dejte scezené, okapané, pokrájené zelí (lák uschovejte), kmín a víno. Dolijte uschovaným lákem a případně vodou, aby bylo zelí ponořené. Vařte doměkka, dochucujte cukrem, aby se vždy varem rozpustil. Měkké zelí osolte a chuť dotáhněte cukrem.
100 g žampionů nakládaných nebo čerstvých, nebo sušené houby
1 cibule
2,5 dcl smetany ke šlehání
½ kostky hovězího bujónu
hladká mouka na obalení roštěnek
sůl, pepř
Postup:
Plátky hovězího masa opláchněte, osušte, po obvodu na několika místech nakrojte a z obou stran naklepejte. Osolte, opepřete a obalte v mouce. Pokud chcete připravovat plátky dietně, tak je takto připravené vložte do keramické nádoby pomalého hrnce a přidejte žampiony. Jestliže budete používat houby sušené, nechte je předem namočené asi hodinu ve vodě. Vodu poté slijte a houby přidejte k masu. Ke směsi přisypte na jemno nakrájenou cibuli, rozdrobte ½ kostky hovězího bujónu a vše zalijte smetanou ke šlehání. Dobře promíchejte. Roštěnky můžete před dušením v pomalémhrnci i zprudka opéct z obou stran na pánvi v oleji, aby získaly barvu. Tento postup samozřejmě nedoporučujeme při přípravě dietního pokrmu. Keramickou nádobu vložte do pomalého hrnce a vařte na I. stupni asi 8 hodin nebo na II. stupni 4 až 5 hodin. Jako přílohu doporučujeme například vařené brambory.
Ingredience: husa o velikosti 4 kg, sůl, kmín, vývar, 2 jablka, 2 hrušky, 2 švestky, snítka levandule
Technologický postup: Troubu předehřejte na 200 °C, horkovzdušnou na 180 °C. Husu ze všech stran i uvnitř osolte, okmínujte a dovnitř vložte rozkrojené jablko a hrušku na čtvrtky (zbavené jádřinců). Připravenou husu vložte do pekáče prsíčky dolů. Podlijte ji horkým vývarem (měla by sahat asi do čtvrtiny pekáče), větší a starší drůbež přiklopte druhým pekáčem a vložte do předehřáté trouby. Obložte ji jablkem rozkrájeným na plátky. Šťáva díky tomu získá jemnější a svěžejší chuť a bude hustší. Během pečení vidličkou propichujte u tučnější husy kůži jednak mezi stehny a trupem, jednak mezi křídly a trupem, ale ne až do masa. Mělo by vytékat jenom sádlo, nikoli šťáva. Aby se sádlo nepřepalovalo, postupně ho odebírejte naběračkou do čisté, nejlépe porcelánové nádoby. Začněte, až když je sádlo dobře vyškvařené a čiré, do té doby husu znovu nepodlévejte. Během pečení ji občas přelévejte vyškvařeným sádlem. Když je husa na hřbetě zlatá, otočte ji a pokračujte v pečení a sbírání sádla, dokud nebude upečená dozlatova; trvá to asi 1–1,5 hodiny, ke konci pečení, tedy přibližně 30 minut před koncem, přidejte hrušky a švestky. Měkkou husu pak vyndejte na mísu a překryjte alobalem. Z pekáče seberte zbylé sádlo a přilijte horký vývar, aby bylo dost šťávy. Usazeniny ze dna a stěn odškrabejte do šťávy a nechte chvíli povařit. Husu naporcujte, vložte do pekáče a nechte ji v otevřené troubě ještě chvíli odpočinout. Při podávání přelijte každou porci malým množstvím šťávy; zbylou můžete podávat v omáčníku.
Technologický postup: Husu před pečením řádně očistěte od zbytků peří. Den před pečením ji vně i uvnitř dobře osolte a posypte celým kmínem a nechte v chladu do druhého dne. V den pečení ji vidličkou opatrně propíchejte kůži z boku, aby se z ní lépe vypékalo sádlo. Položte ji do pekáče prsíčky dolů na mřížku či dřevěné špejle, aby se kůže nepřipekla ke dnu pekáčku. Dejte do trouby předehřáté na 180 °C, aby se maso zatáhlo a zůstalo šťavnaté. Po chvíli husu podlijte malým množstvím horké vody, kastrol přiklopte a husu pečte podle velikosti (1 hodina na 1 kg váhy) při 160 °C. Během pečení průběžně odebírejte vypečené sádlo a husu jím přelévejte. Asi v polovině pečení ji obraťte. Až bude maso měkké, husu odkryjte, slijte zbytek sádla, zvyšte teplotu na 180 °C a dopečte ji dozlatova. Kontrolujte, jestli se šťáva nepřipéká, podle potřeby přilévejte horkou vodu. Pokud máte rádi více omáčky a nestačí vám vypečená šťáva a sádlo, přendejte husu do jiné nádoby, z pekáče slijte vypečenou šťávu, poprašte dno moukou, do červena ji orestujte, pak zalijte malým šálkem vývaru z drobů. Od stěn pekáčku uvolněte přípečky a vše ještě asi 10 minut provařte. Přes sítko pak přeceďte k huse. Podávejte s knedlíky a zelím.
Jablka pokrájíme na kousky, rozmixujeme ponorným mixérem, dáme do vyššího pekáčku, podlijeme troškou vody (0,2 dcl), pokapeme citronovou šťávou a necháme rozpéct se špetkou nastrouhané citronové kůry. Během pečení mícháme, aby se nám nepřipálila. Pečeme na 180 °C, zamícháme po půlhodince, pak zase po půlhodince a opět po půlhodince. Když jsou jablka rozpečená, přidáme cukry, skořici a vše dohromady pečeme. Ochutnáme a popřípadě dochutíme. Protože používáme různé odrůdy jablek, budeme potřebovat povidla například přisladit nebo přikyselit. Povidla používáme na koláče, vdolky, palačinky, do buchet. Dají se i lehce zavařit do sklenic a použít, kdy se nám zlíbí. Pečená jablečná povidla plníme do skleniček od majonézy či přesnídávky, a to asi 1 cm pod okraj. Pevně uzavřeme a v hrnci s vodou (na dno dáme utěrku!) při 90 °C zavaříme cca 15 minut. Po vytažení ani neobracíme dnem vzhůru, jen necháme pomalu zchladnout.
Ingredience: 1 chlazená husa o váze 4–4,5 kg (i s drůbky), sůl, pepř, 2 lžíce brusinkového želé nebo marmelády
Ingredience na rozmarýnovou nádivku s mletým masem: 1 včerejší rohlík nebo houska, 2 lžíce nasekané petrželky, lžíce nasekaných lístků čerstvého rozmarýnu, 2 cibule, 1 jablko zbavené jádřince a oloupané, 200 g mletého masa (směs vepřového a hovězího), husí játra (omytá, osušená a najemno nakrájená), sůl a čerstvě mletý černý pepř
Ingredience na nádivku s brusinkami a jablky: 300 g sušených brusinek propláchnutých horkou vodou, 850 g jablek (oloupaných, zbavených jádřinců, nakrájených na centimetrové kousky), 50 g krupicového cukru, 65 g strouhanky z čerstvého pečiva, 2 velké cibule (oloupané a nasekané), 8 celých hřebíčků (rozdrcených), špetka muškátového květu, 3 lžíce portského vína (podle chuti), sůl, čerstvě mletý černý pepř
Ingredience na omáčku: 150 ml bílého vína, husí vývar
Technologický postup: Z husy vyjměte drůbky a játra a připravte rozmarýnovou nádivku; ideálně v kuchyňském robotu. Nejprve do něj vložte pečivo a rozemelte ho na strouhanku. Vysypte ji, pak nasekejte cibuli a nakonec i jablko. Vraťte vše zpět, přisypte petrželku a rozmarýn a promíchejte, přidejte maso, husí játra, sůl a pepř. Prohněťte, aby se vše dobře spojilo. Pokud nemáte robot, vše si nejprve najemno nakrájejte a pak dobře spojte v míse – nebojte se nádivku zpracovat rukama. Nádivku s brusinkami a jablky udělejte v jiné míse – spojte v ní všechny suroviny a důkladně promíchejte. Rozpalte troubu na maximum a začněte plnit husu, nejprve rozmarýnovou nádivkou. Pěchujte ji, co nejdál to půjde, otvorem po odříznutém krku. Přes kůži rukama nádivku pěkně vytvarujte, pak kůži přehněte dospodu a připevněte ji špejlemi nebo párátky. Pokud koupíte husu, která bude mít krk odřízlý až u těla, napěchujte nádivku břišní dutinou, zhruba do poloviny. Do druhé poloviny husího břicha přijde brusinková nádivka. Husu osolte a opepřete, položte na rošt do pekáčku a vložte na prostřední mřížku trouby. Po půlhodině teplotu snižte na 180 °C a pečte další 3 až 3½ hodiny. Mezitím si uvařte husí vývar, bude se vám hodit na omáčku. Půlhodinu před koncem pečení rozehřejte pomalu v malém rendlíku brusinkový džem. Patnáct minut před koncem pečení jím potřete celou husu. Na závěr se přesvědčte, zda je husa opravdu hotová. Píchněte do nejsilnějšího místa špejlí – vytéct by měla průzračná šťáva. Husu pak přendejte na teplou mísu a nechte půl hodiny odpočívat. Pekáč s vypečeným sádlem dejte na sporák, přilijte vývar a víno a povařte na omáčku. Osolte ji a opepřete. Husu servírujte politou omáčkou, s přílohou dle vlastní chuti.
Jablka oloupeme, nakrájíme na menší kostky a v hrnci zalijeme vodou. Přidáme nakrájený citron, skořici a rum. Vaříme asi 20 minut. Skořici a zbytky citronu vyjmeme. Přidáme cukr a vaříme ještě asi 5 minut. Poté přimícháme želírovací přípravek. Opět vše přivedeme k varu a vaříme dalších 5 minut. V marmeládě budou kousky jablek. Ještě horkou marmeládu nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Necháme vychladnout.
Celková doba zavařování v hrnci či elektrických, plynových a horkovzdušných troubách závisí na druhu ovoce nebo zeleniny. U většiny receptů je uveden časový interval.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalémhrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Při zavařování čehokoliv v mikrovlnce, nikdy neutahuji šroubovací víčko silou, neboť zahříváním na vysokou teplotu hrozí, že se ze sklenice stane granát, který je schopen nejen způsobit prasknutí sklenice, ale i zdemolovat dvířka mikrovlnky. Víčko se dotahuje tzv. na doraz, ihned po ukončení sterilizace. To by ale mělo platit při sterilizaci i troubě, zavařovacím hrnci, apod.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
