Keře do stínu
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Na těchto fotografiích si můžete hlohyni prohlédnout.
Zimostráz (Buxus sempervirens)
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i formy, které mohou mít listy žluté, načervenalé či žlutozelené.
Zimostráz potřebuje dostatek živin, vyhovuje mu vápenitá půda. Dobře roste ve stínu i polostínu, jestliže má dostatek vlhkosti.
Zde naleznete spoustu fotografií zachycující buxus v mnoha jeho podobách.
Pěnišník (Rhododendron)
Rhododendrony zcela jistě patří mezi ty nejoblíbenější okrasné keře na našich zahradách či v parcích – jsou skromné, nenáročné na péči, otužilé a přitom stálezelené a nádherně kvetoucí. Existuje nepřeberné množství kultivarů tohoto druhu, takže záleží jen na vašem výběru. Při nákupu si zjistěte, do jaké výšky daný typ vyroste, co potřebuje ke svému růstu, jakou bude mít barvu (nejlépe kupujte již rozkvetlé sazenice, ať potom nejste zklamaní).
Pěnišníky pocházejí z vlhkých oblastí, dobře se jim tedy bude dařit v propustné, vzdušné, zásadité, humózní půdě, ideálně se doporučuje rašelina. Keř zasaďte nejlépe na severní nebo západní stranu pod vzrostlé stromy, které budou rododendron chránit před průvanem i slunečními paprsky. Zalévejte přiměřeně, zemina by měla být neustále mírně vlhká, nesmí však být trvale zamokřená. Jak jsme již zmínili, rhododendron nesnáší přímé slunce a umístění v průvanu, ale nevyhovuje mu ani celodenní stín. Pokud na listech objevíte zelené povlaky řas, jde o příliš tmavé stanoviště.
Na těchto fotografiích můžete obdivovat nádheru rhododendronu.
Pustoryl (Philadelphus)
Ve stínu i mezi stromy se bude dařit také pustorylu. Tento půvabný keř je znám také pod názvem nepravý jasmín. Kvete v létě velkým množstvím bílých květů, které takřka pokryjí celý keř a omamně voní zejména za teplých letních večerů. Listy jsou vejčité a více nebo méně zubaté. Existuje mnoho druhů pustorylu, které se od sebe liší především vzrůstem (nízké, střední, vysoké nebo vzpřímeně rostoucí).
Pustoryl patří také mezi nenáročné keře. Zvládne půdu kyselou i vápenitou, nevyžaduje pravidelnou zálivku. Množí se jednoduše zelenými řízky pod sklem nebo dřevitými řízky na venkovním stanovišti.
Zde si můžete prohlédnout pustoryl.
Borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
Tato odrůda borůvky představuje 15 až 40 cm vysoký keřík, hustě větvený s plazivým oddenkem a vzpřímenými listy, které na podzim opadávají. Kvete od dubna do června drobnými bílými až narůžovělými kvítky. Plody jsou černomodré kulaté šťavnaté bobule, mají sladce nakyslou chuť a jejich dužina barví.
Vyžaduje kyselou, na živiny chudou, humózní půdu, která nevysychá.
Zde fotografie borůvky černé.
Brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea)
Brusinka je stálezelený půdopokryvný keřík. Hustě se větví a dorůstá pouze do výšky 10 až 20 cm. Má plazivé, až 70 cm dlouhé výhonky, z nichž vyrůstají vzpřímené olistěné stonky. Kožovité listy jsou tmavě zelené barvy, spodní strana je matná, s hnědavými tečkami, horní strana lesklá. Květy se objevují od konce května do července a rostou v hustých převislých hroznech, mají bílou nebo narůžovělou barvy a slabě voní. Plody jsou jasně červené bobule. Jejich dužnina je moučnatá, nahořklá a obsahuje drobná semena.
Brusince se daří na kyselých půdách, chudých na minerály. Stačí jí mírná zálivka.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout květenství i plody brusinky obecné.
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)
Mahony jsou nízké až středně vysoké stálezelené keře, které dorůstají do výšky 60 až 150 cm a šířky 100 až 180 cm). Listy mají lichozpeřené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se zbarvují do červena až téměř dohněda, přičemž si zachovávají svůj tvar. Květy jsou výrazně žluté. Plody – modré bobule – jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
Mahónii svědčí stín či polostín, na slunečním úpalu neprospívá. Vyžaduje propustnou, na živiny bohatou a neustále přiměřeně vlhkou půdu. Jestliže je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak přihnojujte v sezoně asi jednou za tři týdny, a to hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Lze ji snadno tvarovat pravidelným řezem. Množí se nejčastěji řízkováním či hřížením, ale nové sazenice můžete získat i z odkopků od rozrostlejších keřů. Mahónie je odolná vůči mrazu, ale doporučuje se při oblevě občas zalít.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout tento zajímavý keř mahnónie cesmínolisté.
Keře s bílými květy
Pokud chcete svou zahradu ozdobit bíle kvetoucím keřem, můžete vybírat z kultivarů těchto známých druhů: kdoulovec, čilimník, hroznovec, ibišek, hortenzie, tavolník, šeřík, kalina, vajgélie, trojpuk.
Kdoulovec
Kultivar Chaenomeles x superba ´Nivalis´je opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 1,5 až 2 m. Kvete v březnu a dubnu. Vhodný je do skupin, jako živý plot nebo coby solitér. Lze jej dobře tvarovat řezem.
Zde fotografie kultivaru kdoulovec.
Čilimník
Kultivar Cytisus praecox ´Albus´ je zelený metlovitý keřík, dorůstající do výšky okolo 1,5 m. Kvete v květnu a červnu. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale určitě neřežte až do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy a slunné stanoviště. Ve stínu totiž málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě snadno namrzají.
Zde fotografie kultivaru čilimník.
Hroznovec
Kultivar Exochorda x macrantha ´The Bride´ dorůstá cca do výšky 1 m. Listy jsou opadavé, obvejčité, až 7 cm dlouhé, raší poměrně brzy zjara. Keř kvete v květnu poměrně velkými jednoduchými květy uspořádanými v hroznech. Květy nejsou vonné a objevují se na loňských výhonech (řez tedy provádějte ihned po odkvětu). Tvar keře je zaoblený a přepadavý. Hroznovec roste pomalu a hustě, je to nenáročná dřevina, vhodná téměř do všech podmínek.
Zde fotografie kultivaru hroznovec.
Ibišek
Kultivar Hibiscus syriacus ´China Chiffon´ dorůstá do výšky 1,5 až 2,5 m, kvete v srpnu až září nápadnými plnými bílými květy s červeným středem. Listy raší na jaře dost pozdě, jsou trojlaločné, hrubě zubaté. S podzimem se zbarvují do žluta a opadávají. Tento kultivar je mrazuvzdorný.
Na zeminu je nenáročný, přizpůsobí se téměř jakékoliv půdě. Vyhovuje mu spíš mírně vlhká půda, ale pozor na přemokření. Vysazuje se na slunné stanoviště. Řez provádějte jen tehdy, je-li to nutné. Vysazujte je jako menší solitéry nebo do skupin keřů. Přihnojujte kvůli lepšímu kvetení.
Zde naleznete fotografie ibišku.
Tavolník
Kultivar Spiraea japonica ´Albiflora´ je opadavý nízký keř dorůstající cca do výšky jednoho metru. List je zelený, květy se objevují v červnu až srpnu. Roste vzpřímeně, jde o nenáročný keř, který lze každoročně tvarovat řezem.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout kultivar tavolníku.
Kalina
Kultivar Viburnum plicatum ´Kilimadjaro´ dorůstá do výšky necelých dvou metrů. Čistě bílé květy jsou složené ve vrcholových latách, vyrůstají po celé délce vodorovných větví a ve velkém množství se objevují od konce května až do června. Opadavé listy jsou podlouhle vejčité, zelené, na rubu šedavé, chlupaté, na podzim se barví do fialova. Na keři jsou mírně svěšené. Kalina je nápadný, působivý solitér, ale lze ji sadit i do malých skupin a do podrostových partií.
Kalina vyžaduje slunce až polostín. Půdu vlhčí, humózní, mírně kyselou až neutrální. Řez není nutný. Pokud už potřebujete keř zmenšit, zakracujte jej až po odkvětu.
Na těchto fotografiích můžete obdivovat krásu kaliny.
Vajgélie
Kultivar Weigela hybrida ´Snowflake´ dorůstá do výšky okolo 2 m. Květy se objevují v kvatnu a červnu, často však nakvétá během léta ještě jednou. Listy jsou svěže zelené.
Vajgéliím vyhovují mírně vlhké živné půdy a slunné stanoviště. Pokud ji pěstujete v polostínu, výhony jsou méně zabarvené a kvetení je slabší. Keř lze velmi jednoduše tvarovat řezem, nejlépe po odkvětu (podpoříte tím opakované kvetení).
Zde fotografie vajgélie.
Mochna
Kultivar Potentilla fruticosa ´Abbotswood´ je vzpřímeně rostoucí, hustě větvený keř, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm a šířky 60 až 100 cm. Kvete od začátku léta velkými bílými květy někdy až do prvních mrazů.
Mochna vyžaduje dobře propustnou půdu a slunné stanoviště. Je mrazuvzdorná. Na začátku jara keř zkraťte minimálně o jednu čtvrtinu, podpoříte tím kompaktní růst. Mochna se hodí jako podrost pod vyšší stromy.
Zde fotografie tohoto bíle kvetoucího kultivaru mochny.
Hortenzie
Kultivar Hydrangea arborescens ´Annabelle´ patří mezi oblíbené keře, neboť jde o naprosto mrazuvzdornou odrůdu, která kvete extrémně bohatě od srpna do září i po radikálním sestříhání zjara. Kulovité květy mohou být až 18 cm široké. Ideální je jako solitér. Dorůstá do výšky necelých dvou metrů.
Hortenzie vyžaduje hodně světla, ale je nutné ji chránit před prudkým slunečním úpalem. Půdu vyžaduje stále vlhkou, v zimě zálivku omezte.
Zde fotografie tohoto nádherně kvetoucího kultivaru hortenzie.
Trojpuk
Kultivar Deutzia Scabra gracilis je rychle roatoucí opadavý keř, který roste vzpřímeně do výšky okolo 2,5 m. Větvičky má duté, listy vejčité, oboustranně drsné. Rozkvétá obvykle v červnu bílými květy v úzkých dutých latách.
Vyžaduje slunné stanoviště, půdu živnou, propustnou a spíše lehčí. V tuhé zimě může namrznout, ale po seříznutí velmi dobře regeneruje.
Zde si můžete prohlédnout zajímavé květy trojpuku.
Keře s červenými listy
Mezi nejznámější keře s červenými listy patří javor, dřišťál, tavola či blýskavka. Na následujících řádcích se o nich něco málo dozvíte.
Javor dlanitolistý
Jde o velmi dekorativní, široce rozložitý keř, který je obdivován kvůli svým hluboce členěným listům, jež se na podzim nádherně vybarvují do různých odstínů červené až oranžové. V dnešní době se tento kultivar pěstuje na různých velikostech kmínků. Doporučuje se jako solitér do předzahrádek nebo na vřesoviště.
Vyžaduje kyselou, humózní a dobře propustnou půdu. Vhodným stanovištěm je polostín, nejlépe takový, aby byla rostlina chráněna před poledním a odpoledním úpalem. Snese vlhké, ale v žádném případě podmáčené stanoviště. Mladé rostliny chraňte před zimními mrazy.
Fotografie červenolistého javoru
Dřišťál červenolistý
Dřišťál je 1,5 až 2 metry vysoký červenolistý keř, který se na podzim obvykle obsype spoustou červených plodů, které nejsou jedovaté. Hodí se do živých plotů a plůtků, je možné jej vysazovat do skupin či jednotlivě, poroste i na suchých stráních či okrajích zahrad a skalek. Lze jej formovat řezem.
Fotografie červenolistého dřišťálu
Tavola červenolistá
Je opadavý keř, který dorůstá do výšky kolem 2 metrů. Výšku lze omezit řezem. Tavola je ozdobná právě výrazným zabarvením listů. Vyjímá se zvláště v kombinaci s rostlinami se zelenými nebo žlutými listy. Květy tavoly jsou drobné, narůžovělé a objevují se v červnu. Tento keř prospívá na slunci nebo v polostínu v živné půdě (nesnáší silně vápenitou půdu). Ve stínu nebude vybarvení listů tak intenzivní.
Fotografie červenolisté tavoly
Blýskavka Fraserova
Tento stálezelený keř dorůstá do výšky 3 až 4 m a vytváří hustý keř. Jeho listy jsou nejkrásnější asi v období rašení, kdy má tato odrůda rašící listy sytě vínově červené a barva postupně přechází přes bronzový odstín až do tmavě zelené. Rostlině přirůstají nové listy v nepravidelných intervalech až do podzimu, takže je keř zajímavý neustále. Drobné bílé vonné květy jsou uspořádané v latách a vykvétají v průběhu května.
Blýskavce vyhovuje vlhká, živná a humózní půda, ideálním stanovištěm je polostín. Vyžaduje dostatečnou zálivku, a to i v zimě, pokud nemrzne. Chraňte ji před zimními mrazy, ale když omrzne, není problém ji na jaře výrazně sestříhat, bohatě vám zase obrazí. Blýskavka je vhodná do skupinové výsadby, ale hodí se i do živých plotů. Roste poměrně rychle a kompaktně, a jak jsme již zmínili, po případném namrznutí i řezu dobře regeneruje.
Fotografie Blýskavky Fraserovy.
Keř vajgélie
Vajgélie se v poslední době velmi často objevuje na našich zahradách, a to pravděpodobně kvůli tomu, že jde o keř nenáročný na pěstování a údržbu. Tento opadavý keř dorůstá asi do dvoumetrové výšky, stejně tak do šířky. Listy vajgélie jsou oválné až podélně vejčité, květy jsou 2 až 4 cm dlouhé trubky různých barev (dle odrůd a kultivarů), objevují se na začátku léta a sporadicky pak opět na konci srpna.
Například kultivar Olympiade má mladé lístky jasně zlatožluté, spodní listy se pak zbarvují do jasně žlutozelené. Květy jsou ostře purpurové. Roste vzpřímeně, vyhovují mu středně živné a mírně vlhké půdy a polostín. Aby keř bohatě kvetl, doporučuje se okamžitě po odkvětu zakrátit nové větve na jednu třetinu až jednu polovinu délky nového výhonu. Kvete vždy na loňském dřevě. Vajgélie je mrazuvzdorná.
Na těchto fotografiích se můžete sami přesvědčit o půvabu keře vajgélie.
Keř josta
V tomto případě nejde o keř okrasný, ale užitkový. Josta je totiž kříženec černého rybízu a angreštu. Její plody mají osvěžující chuť černého rybízu a zároveň jemně nakyslou chuť angreštu. Bobule jsou velmi zdravé, neboť mimo jiné ve velké míře obsahují vitamin C, dozrávají obvykle v červenci. Josta netrpí žádnými chorobami ani škůdci (kromě mšic). Oproti angreštu nemá trny.
Tento keř nemá žádné zvláštní nároky na pěstování. Snese i částečné zastínění, ale nejlepší plody jsou přece jen z plně osluněného keře. Chcete-li si zasadit více keřů, umístěte je aspoň dva metry od sebe, protože josta dost vyroste. Plodné větve se mohou ponechat až 8 let. Řez by se měl omezit na prosvětlování keře a zkracování převislých větví. Občas jostu přihnojte.
Zde si můžete prohlédnout plody josty.
Keř koka
Rudodřev koka neboli kokainovník pravý je keř nebo strom vysoký až 3 m. Má červenavě hnědou borku (odtud název), prutovité větve jsou porostlé střídavými, podlouhle vejčitými celokrajnými listy s krátkým řapíkem. Listy jsou světle zelené, květy jsou drobné bílé. Plodem je vejčitá peckovice, dlouhá až 8 mm, když je zralá, má oranžově červenou barvu, obsahuje pouze jedno semeno.
Rudodřev pochází z tropické až subtropické Jižní Ameriky. Semenáčky se ve školkách pěstují asi rok, jakmile dosáhnou výšky 30 až 50 cm, vysazují se na pole. První sklizeň listů se provádí u rostlin starých asi rok a půl. U tříletých stromků je možné listy sklízet již třikrát až pětkrát ročně, aniž by se rostliny poškodily. Čerstvě sklízené listy se opatrně suší, nesmí přeschnout. Delším skladováním ztrácejí listy nejen vůni, ale i účinnost. Životnost plantáže je asi 20 let, potom se musí obnovit. Rostlina se může množit řízky, ale obvykle se pěstuje přímo výsevem do školek. Kokainovník pravý má rád slunce i polostín, vlhko, je teplomilný. Vyhovuje mu propustná půda, vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost.
Listy této rostliny obsahují asi 1% alkaloidu kokainu. Kokain je narkotikum, které se v medicíně používá od roku 1884 jako místní anestetikum v zubním a očním lékařství, pro zažívací a nervovou soustavu má účinky tonizující. Je to návyková a nebezpečná droga. V pěstitelských oblastech domorodé obyvatelstvo čerstvé listy žvýká. Pro zvýšení palčivosti k nim někdy přidávají pálené vápno nebo rostlinný popel.
Na těchto fotografiích se můžete podívat, jak vypadají listy květy či plody keře koka.
Keř svída
Je opadavý listnatý keř dorůstající cca do výšky 5 metrů. Pěstuje se v několika pestrobarevných kultivarech (v různých barvách kůry nebo listů), tedy pro ozdobné zbarvení podzimního listí a mladých větévek. Hodí se i ke zpevnění svahů nebo jako podrost pod vyšší dřeviny. Svídy jsou také ideálním větrolamem. Díky své odolnosti a bezproblémovému tvarování se hodí výborně do živých plotů, které se brzy stávají zcela neprostupnými. Kvetou v bílých pěticentimetrových květenstvích v květnu až červnu. Větve mohou mít přímé nebo převislé. Kůra větviček je zprvu zelenavá, později se barví do vínově červeného nebo hnědého odstínu. Listy se na podzim barví do nachově červené barvy.
Svídy jsou odolné vůči mrazu a silným větrům, rostou dobře v propustné a vlhčí půdě, odolávají suchu, dobře snášejí i znečištěné ovzduší. Základem pěstování svídy je pravidelný řez, který by se měl provádět jednou za 3 roky. Může se provést jak během vegetace (především po jarním řezu rychle obrazí), tak i v době vegetačního klidu. Nikdy keř neseřezávejte až zcela u země, ale za venkovním očkem, cca 15 cm nad zemí. Tím vedle zmlazení keře zabráníte nevzhledné „metlovitosti“ a nadměrnému rozrůstání se. U keřů starších tří let se doporučuje v červnu po odkvětu zkrátit výhony o jednu třetinu, budou tak mít lepší listy i květy příští rok. Svídy bez řezu po čtyřech letech zdegenerují.
- Zde si můžete prohlédnout krásu odrůdy s názvem svída bílá.
- Na těchto fotografiích můžete obdivovat barvy odrůdy s názvem svída krvavá:
Autor: © Mgr. Jana Válková
Foto: © Qwert1234