OTRAVA BOBKOVIŠNÍ

Je filodendron jedovatý

Filodendron ve svých pletivech obsahuje nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého ve tvaru jehliček (rafid), které při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Nejčastějšími příznaky je svědění, otoky rtů, jazyka, patra a hltanu, což vede ke ztíženému dýchání a polykání. V některých případech se otrava může projevit dávením, zvracením a průjmem. Filodendron dráždí i pokožku, která je zarudlá a svědí. Při práci s filodendronem tedy musíme být velmi opatrní, aby se nám nedostal do úst, očí a nosu.

Zdroj: Filodendron

Stepník moravský

Stepník moravský (Eresus moravicus) je jedovatý pavouk žijící na jižní Moravě. Přestože stepníci patří mezi nejnápadnější pavouky Evropy, stepník moravský byl objeven a vědecky popsán teprve v roce 2008.

Je patrně také nejvýrazněji zbarveným nejjedovatějším pavoukem na území Česka. Stepníci jsou pozoruhodní tím, že mláďatům slouží jako první potrava jejich matka. V populaci je vždy více samců než samic, a tak samci tvrdě soupeří o to stát se otci. Svým partnerkám po kopulaci zalepují pohlavní orgán, aby tak zamezili jejich promiskuitě.

Samice dosahuje velikosti 13 až 16 mm, samec 5 až 9 mm. Samci mají výstražné bílo-černo-červené zbarvení připomínající zbarvení slunéčka, které je chrání před predátory orientujícími se zrakem, jakými jsou například ptáci. Samice jsou celé černé, pouze na hlavě mají velkou, svítivě oranžovou skvrnu. Právě tato skvrna je jedním ze znaků odlišujících stepníka moravského od ostatních středoevropských druhů stepníků. Žijí velice skrytě v přibližně 10 cm hlubokých svislých norách vystlaných pavučinou, jejichž ústí je svrchu chráněno pavučinovou stříškou. Do té pavouci zapřádají kousky prsti, a tak noru dokonale maskují.

Otrava stepníkem moravským dosud nebyla zaznamenána. Není tedy potřeba mít z otravy tímto pavoukem strach, protože pravděpodobnost kousnutí je mizivá. Tento druh nebývá agresivní.

Stanovištěm stepníka moravského jsou zachovalé skalní nebo písčité stepi, pro které jsou charakteristické stepní trávy kavyly.

Stepník moravský si jako velice pozoruhodný a památný druh zasluhuje druhovou ochranu, která by měla být argumentem pro územní ochranu jeho lokalit. Stepník moravský je v České republice zařazen na červený seznam v kategorii kriticky ohrožený.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR

Štípání jazyka

Štípání jazyka může souviset s otravou těžkými kovy, epilepsií nebo mozkovou mrtvicí.

Příčiny

Otrava těžkými kovy: Příkladem může být otrava olovem a otrava rtutí. Průvodním příznakem je mimo jiné i štípání jazyka.

Epilepsie: Štípání jazyka může být součástí aury, což je stav předcházející epileptickému záchvatu. Aura je u každého jedince jiná a může kromě štípání jazyka zahrnovat velké množství dalších smyslových vjemů včetně čichových, zrakových a sluchových.

Mozková mrtvice: Mrtvice může způsobovat poruchy citlivosti jednotlivých částí těla včetně jazyka. Poruchy citlivosti mohou zahrnovat i štípání jazyka, které může být spojené s poruchami řeči, hybnosti nebo citlivosti dalších částí těla. Takový stav je okamžitým důvodem k návštěvě lékaře, a to i když popsané obtíže rychle vymizí. V takovém případě totiž může jít o situaci známou jako TIA (tranzitorní ischemická ataka), která může být následována rozsáhlou mozkovou mrtvicí.

Léčba

Léčba je vždy individuální, záleží na primárním onemocnění. Výše uvedené stavy jsou život ohrožující a vyžadují rychlý lékařský zásah.

Zdroj: Pocit spáleného jazyka

Bobkovišeň Rotundifolia

Bobkovišeň lékařská 'Rotundifolia' je jednou z nejpoužívanějších odrůd bobkovišní v Anglii, zemích Beneluxu i v jižní Evropě. Nabízí poměrně velké, středně zelené listy, které mají oválný až okrouhlý tvar, čímž se odlišují od běžných bobkovišní, jejichž listy bývají spíše kopinaté, protáhlé a temně zelené. Velice ceněná je pro svou stavbu – větve rostou vcelku symetricky jedna nad druhou, takže svými přírůstky, které jsou vždy hustě olistěné již od země, dokonale zaplní pohled ze všech stran a rostlina tak má velmi ucelený vzhled. Květenství bobkovišní jsou vzpřímená, složená z drobných bílých voňavých květů. Po opylení nastupují lákavé lesklé černé plody, které jsou pochoutkou pro ptactvo, pro člověka jsou mírně jedovaté.

Využití

'Rotundifolia' většinou příliš nekvete. Je ideální pro živé ploty a zelené stěny. Střih je možný zjara po mrazech a v polovině léta, ale pro hustý růst není nutný.

Pěstování

Potřebuje dobře odvodněnou, ale přednostně vlhčí, kyprou půdu, mírně kyselou a bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to přemokřením, nedostatkem živin nebo chlorózou (přemírou vápna v půdě) – zde stačí dodat hořkou sůl nebo upravit pH půdy na kyselou reakci. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte. Rostlina by neměla vyschnout před zamrznutím země. V případě omrznutí listů nebo větviček stačí zjara zakrátit. Obráží spolehlivě a bujně. Plně mrazuvzdorná je cca do -20 °C, v dobré půdě až do -24 °C. Při silnějších mrazech jí mráz spálí listy. Není vhodná do nejchladnějších oblastí republiky.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Fotografie

Přikládáme zde fotografie nejen napadené bobkovišně, ale také ovocných stromů, protože je nutné tuto chorobu hlídat na celé zahradě a v jejím okolí. Spory plísně se přenáší za deště, kdy se vlivem větru do kapek deště dostanou jednotlivé spory z okolních nákaz a rozšíří se tak na nové hostitele.

• Zde se můžete podívat na obrázky výskytu suché skvrnitosti na bobkovišni.
• A zde jsou fotografie, na kterých je vidět suchá skvrnitost na listech ovocných stromů.

Zdroj: Suchá skvrnitost listů bobkovišně

Nebezpečí záměny s jedovatými rostlinami

Pozor, medvědí česnek má své jedovaté dvojníky!

Přestože je lze snadno rozpoznat podle česnekového zápachu, který vzniká při tření listů, nezkušení sběratelé si stále pletou medvědí česnek s konvalinkou, listy podzimního krokusu, který raší na jaře, nebo většinou neposkvrněnými listy mladších rostlin áronu skvrnitého. Tyto tři rostliny jsou extrémně jedovaté a otrava se objevuje znovu a znovu, někdy s fatálním koncem.

Kromě vůně je spodní strana listu dalším způsobem, jak odlišit medvědí česnek od jedovaté konvalinky a podzimního krokusu. Spodní strana listů je u medvědího česneku vždy matná a u konvalinky a podzimního krokusu lesklá. Charakteristickým znakem pro rozlišení medvědího česneku a áronu skvrnitého je rozdílná žilnatost listů obou rostlin. Listy medvědího česneku mají paralelní žilnatost, listy áronu skvrnitého mají síťované nervy.

Zdroj: Medvědí česnek v lihu

Jedovatost

Při manipulaci s oleandry nezapomeňte, že je celá rostlina jedovatá, šťáva z listů může dráždit pokožku. Oleandry obsahují různé glykosidy (například oleandrin, adinerin, folinerin a další). Tyto látky mají podobné účinky jako glykosidy známého náprstníku (Digitalis). Jedovaté jsou všechny části rostliny, včetně květů, ale největší koncentrace účinných látek je v listech. Mírná otrava se projeví nevolností, požití většího množství listů nebo květů může skončit smrtí! Při pěstování je třeba dávat pozor hlavně na děti.

Všechny části těla oleandru při poranění roní slizkou šťávu. Již od starověku se odvary z květů a listů používaly jako jed. Jsou známé i případy, že se lidé přiotrávili, když třeba opékali maso na prutech z oleandru (tak se údajně ve starém Římě otrávila téměř polovina vojenské jednotky na válečném tažení). Na opékání si proto pruty z oleandru rozhodně nepřipravujte! Jedy oleandru se však využívají i v medicíně, a to zejména k povzbuzení srdeční činnosti (podobně jako Digitalis), přidávají se i do močopudných prostředků.

Zdroj: Oleandr

Otok mozku

Otok mozku je závažný stav, který ohrožuje pacienta na životě. Může totiž způsobit kompresi (utlačení) mozkového kmene mozkovými strukturami, které se protlačí přes tentorium cerebelli nebo foramen magnum.

Příčiny: Otok mozku může být způsoben více příčinami. Patří mezi ně nedostatek energie při cévní mozkové příhodě (mrtvici) – cytotoxický edém. Dále mozkové nádory, abscesy, krvácení a také otrava olovem (vazogenní otok). Dalším důvodem (často opomíjeným) je rychlé snížení hladiny cukru v krvi, močoviny, koncentrace sodíku (sodíkových iontů) – pak jde o takzvaný intersticiální mozkový edém. Příčinou může být i stáza likvoru (při obstrukci likvorových cest).

Příznaky:

• městnavá papila (vyklenutí papily sítnice v místě vstupu zrakového nervu);
• bolesti hlavy;
• nevolnost;
• zvracení;
• závratě;
• zpomalení srdeční frekvence;
• zvýšení krevního tlaku;
• náhle vzniklé šilhání;
• později kvantitativní porucha vědomí (až kóma).

Léčba: Otok mozku je zvládnutelný jen lékařskou péčí. Postupy jsou různé. V první řadě se lékaři snaží snížit nitrolební tlak, například infuzním podáním roztoku manitolu, v některých případech i chirurgickým zákrokem.

Zdroj: Otok a jeho léčba

Bobkovišeň Etna

Bobkovišeň Etna je lesklá stálezelená rostlina zajišťující dobré krytí. V mnoha ohledech je podobná bobkovišni lékařské, ale je kompaktnější odrůdou, díky čemuž je ideální pro oblasti, kde je původní bobkovišeň příliš bujná. Rostlina vytváří vzpřímené hrozny krémově bílých květů, které jsou oblíbené u včel a motýlů. Vzhledem k tomu, že roste pomaleji než klasická bobkovišeň, stačí jej zastřihnout jednou ročně a bude vypadat krásně po celý rok.

Bobkovišeň Etna dorůstá do výšky 2,5 m, pokud je ponechána nezastřižená, ale lze ji snadno udržovat ve výšce 1 m až 3 metry, což z ní dělá skvělou rostlinu pro oplocení malých zahrad, kde by jiné odrůdy byly příliš objemné. Tento stálezelený vavřín je ideální pro oplocení, protože má hustý růst a dobře roste i v obtížných podmínkách, jako jsou zásadité půdy a stín. Rychlost růstu je 20 až 30 cm za rok a rostlina vyžaduje výchovný řez jednou do roka.

Zdroj: Kdy se stříhá bobkovišeň

Bobkovišeň Portugalská

Portugalská bobkovišeň je atraktivní stálezelená rostlina, která tvoří hustý živý plot. Má tmavě zelenou barvu, která ji dodává klasický a luxusní vzhled. Jeho listy jsou menší ve srovnání s listy klasické bobkovišně.

Mladé výhonky bobkovišně Portugalské dokonale kontrastují s tmavě zelenými listy. Keř v červnu vytváří drobné, voňavé květy na delších tenkých hroznech. Květiny, které se obvykle mění na bobule, přitahují ptáky, včely a motýly. Bobule a listy jsou však jedovaté pro zvířata i člověka. Při jejich pěstování tedy musíte být opatrní.

Kontrastní barva listů a stonků této rostliny vytváří úžasný vizuální efekt a její schopnost růst v obtížných podmínkách z ní dělá perfektní volbu ve srovnání s tradiční bobkovišní. Rychlost růstu je 30 až 50 cm za rok a rostlina vyžaduje výchovný řez dvakrát do roka. Pokud ji ponecháte nezastřiženou, rostlina může dorůst do výšky 450 až 600 cm.

Zdroj: Kdy se stříhá bobkovišeň

Negativní vliv tújí

Založit dobrý živý plot je akce plná nástrah. Složitý výběr keřů předurčuje šířka pomyslného pruhu po obvodu parcely, který jste ochotni obětovat zeleni. Na dvoumetrovém pruhu kolem domu vám nezbude nic jiného než šetřit prostor dřevinami, které snesou střih do metru široké živé stěny.

V ČR se běžně pěstují 2 druhy rodu Thuja: Thuja occidentalis a Thuja plicata. Dále se pěstují 2 další druhy: Platycladus orientalis a Thujopsis dolabrata, které byly dříve také řazeny do rodu Thuja. Túje jsou jedovaté – aplikace silice na pokožku vede k podráždění a alergické reakci. Otrava po požití se projevuje mydriázou, poruchami vidění, zvracením, průjmem, tachykardií, hypertenzí a křečemi. Může také dojít k poškození jater a ledvin. LD50 thujonu pro potkana je při i.v. podání 500 mg/kg. Dlouhodobý příjem thujonu, který je obsažen také v rostlinách čeledi Asteraceae, například pelyněk (nápoj Absint), vede k poškození CNS. Rostliny se tradičně používaly k léčbě nachlazení, horečky, bolestí hlavy, revmatismu a zánětu močového měchýře a také jako abortivum. Za účinky na organismus jsou zodpovědné především terpenické látky. Zjištěny byly protivirové účinky, ovlivnění imunitního systému (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení. Silice zeravce východního vykazuje toxické působení proti Alternaria alternata, původci houbových onemocnění. Zajímavé a perspektivní je také působení proti plžům.

Zdroj: Jak daleko od plotu zasadit túje

Vzdálenost rostlin pro živý plot

Bobkovišně se vysazují na jaře z kontejnerů anebo nekontejnerované, ale s kvalitním kořenovým balem. Podkladní zeminu je vhodné vylepšit dobrým kompostem. V případě výsadby živého plotu pouze z bobkovišní se sází 2–3 sazenice na metr délky budoucího plotu. Pokud se bobkovišeň vysazuje do jílovité půdy, vysadí se mírně nad terén (vyvýší se).

Bobkovišeň je velmi odolná dřevina. Dobře snese sucho, ale uhyne při trvalém přemokření. Je ideální ji vysadit v kombinaci s jinými stálezelenými keři. Je vhodným tmavým pozadím pro časně kvetoucí keře a vyšší trvalky. Bobkovišně však nekombinujte s keři, které plodí ovoce, a nevysazujte je u dětských hřišť. Mají rády slunné či mírně přistíněné stanoviště a vysazují se do dobře propustné, mírně kyselé a vlhčí (ovšem nikdy přemokřené) půdy. Půda nesmí být vápenitá. Na příliš vápenitých půdách se bobkovišním nedaří a jejich listy žloutnou (chloróza). Žloutnutí listů lze odstranit přidáním hořké soli či úpravou pH půdy na kyselou. Žloutnutí může být způsobeno i nedostatkem živin či výsadbou do jílovité půdy.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Kdy se bobkovišeň stříhá

Kromě lesklých a kožovitých, tmavě zelených listů je bobkovišeň také známá svým rychlým a bujným růstem, takže nedrží tvar, zvláště pokud je stříhána v nesprávnou roční dobu.

Pokud bobkovišeň seříznete v zimě, tak rostlina zareaguje rychlým vytvořením bohaté vegetace na jaře. To znamená, že kromě okamžité ztráty tvaru, který jste mu dali pečlivým prořezáváním, bude živý plot zranitelnější vůči padlí, houbě, která se živí rostoucími rostlinnými pletivy.

Kdy je tedy ten správný čas na prořezávání živých plotů z bobkovišně? Optimální období je pozdní jaro/začátek léta po odkvětu, od konce května do konce června. V tomto ročním období rostlina reaguje na řezání tím, že produkuje novou vegetaci pomaleji a méně hojně, čímž si déle udrží krásný pravidelný tvar, který jste jí dali.

Jak prořezávat bobkovišně

Nyní, když víme, kdy je nejlepší čas na prořezání bobkovišní, pojďme zjistit, jak ji prořezat. Při stříhání živých plotů mějte na paměti staré přísloví, že „méně je více“: Stříhání omezte na odstraňování suchých, zlomených nebo nemocných větví a stříhejte pouze minimální množství nutné k udržení jejich celkového tvaru. Řezání také udržuje živý plot kompaktní, takže nemá dutý vzhled: řezání nejvyšších větví způsobí, že se rostlina vyvine do šířky a zahušťuje listy pod korunou.

Po dokončením ručního stříhání nemocných nebo poškozených větví pomocí zahradnických nůžek pak můžete šetrně stříhat mechanizovanými nůžkami na živý plot. Pokud jde o nůžky na živý plot, můžete si z řady elektrických nůžek na živý plot vybrat model, který je pro vás ten pravý, například model s tichým chodem s dvojitým ostřím (s ostrými zuby podél obou hran). Pokud je vaše zahrada obklopena domy, je rozumné zvolit nástroj, který není nadměrně hlučný, jako je elektrický nebo akumulátorový plotostřih. Obchodníci nabízí kompletní modely i s baterií a nabíječkou, což vám poskytuje 2 hodiny provozu mezi nabíjením.

Pokud dáváte přednost profesionálnímu modelu vhodnému pro náročnější živé ploty a intenzivní použití, tak vybírejte z řady plotostřihů s benzínovým motorem s výkonem 0,75 kW a se 75 cm jednoduchým ocelovým nožem (se řeznými zuby pouze podél jedné hrany). Mezi profesionálními nůžkami na živý plot s benzínovým motorem najdete také hřídelové nůžky na živý plot s výkonem 0,9 kW a dvoubřitým nožem, který je nastavitelný ve mnoha polohách od 0 do 180°. Hřídelové nůžky na živý plot usnadňují stříhání živých plotů na nerovném nebo strmém terénu nebo tam, kde je porost obtížně dostupný.

Jak používat nůžky na živý plot k prořezávání bobkovišní

Chcete-li zastřihnout živý plot z bobkovišní, tak nejprve seřízněte strany a nakonec horní část.

Při bočním řezání postupujte následovně:

• Máte-li dvoubřité nůžky na živý plot, stříhejte obloukovitým zametacím pohybem zdola nahoru a naopak s použitím obou stran nože.
• Pokud máte naopak nůžky na živý plot s jednou čepelí, stříhejte vždy zdola nahoru.
• Chcete-li zastřihnout horní část živého plotu, nakloňte nůžky na živý plot ( o 5–10°) vzhledem k vodorovné rovině stříhání. Stříhejte pomalu, zvláště pokud je živý plot velmi silný. Bojíte se, že skončíte s nerovným koncem? Pomozte si vytvořením referenčního systému: zasaďte kůly podél živého plotu s provázkem vázaným mezi nimi: výška této čáry označuje správnou výšku stříhání.
• Abyste zajistili, že živý plot zůstane silný i níže, blízko země, zastřihněte živý plot tak, aby byl u základny širší a nahoře užší. V praxi musí mít lichoběžníkový profil: strany rostliny tak dostávají více slunečního světla po celém povrchu, což podporuje růst nízko položených větví, které by jinak byly zastíněny.

Zdroj: Kdy se stříhá bobkovišeň

Rychlost růstu

Prunus laurocerasus Rotundifolia je pohledný stálezelený druh bobkovišně. Jak vypadá se můžete podívat tady: bobkovišeň Rotundifolia obrázky živých plotů. Jeho velké stálezelené listy tvoří hustý, atraktivní dlouhověký větrolam nebo zástěnu. Bobkovišeň Rotundifolia se vyznačuje těmito vlastnostmi:

• Tvarovací řez se provádí dvakrát do roka.
• Nenáročná údržba a péče.
• Zimní odolnost.
• Rychlost růstu je 40 až 60 cm za rok.
• Snese stín, částečný stín i plné slunce.

Rychlost růstu 40 až 60 cm za rok je typická pro tyto druhy bobkovišňí:

• bobkovišeň Caucasica,
• bobkovišeň Novita,
• bobkovišeň Rotundifolia.

Tyto tři druhy jsou nejrychleji rostoucí bobkovišně a díky tomu potřebují výchovný střih dvakrát do roka. Pokud by to pro vás byl problém a moc starostí, můžete použít pomaleji rostoucí druhy jako je:

• bobkovišeň Genolia - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
• bobkovišeň Herbergii - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
• bobkovišeň portugalská - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
• bobkovišeň Etna - rychlost růstu 20 až 30 cm za rok;
• bobkovišeň Otto Luyken - rychlost růstu 10 až 20 cm za rok;

Tyto pomalu rostoucí druhy bobkovišně potřebují výchovný udržovací řez jednou ročně.

Jak daleko se sází rostliny bobkovišně do živého lotu z varianty Prunus laurocerasus Rotundifolia a dalších rychle a středně rychle rostoucích:

• Živý plot vysoký 60 až 80 cm: 3 rostliny na metr.
• Živý plot vysoký 80 až 125 cm: 2,5 rostliny na metr.
• Živý plot vysoký 125 až 200 cm: 2 rostliny na metr.

Pomalu rostoucí odrůdy jako je Otto Luyken se vysazují do živého plotu v tomto počtu na metr:

• Živý plot vysoký 20 až 40 cm: 4 rostliny na metr.
• Živý plot vysoký 40 a vyšší: 3 rostliny na metr.

Zdroj: Jak rychle roste bobkovišeň

Kosatec sibiřský

Až 1 m vysoká bylina rostoucí v trsech. Listy má trávovité, přízemní kratší než stonek. Stonek je okrouhlý a dutý. Květy, které vyrůstají v počtu 1 až 3 v paždí listenů, mají světle až tmavě modrofialovou barvu, vnější květní lístky odstálé, směřující dolů, bez chlupů, uvnitř světlejší s tmavým žilkováním, vnitřní okvětní lístky vzpřímené, obvykle o trochu tmavší. Kosatec sibiřský kvete v květnu až červnu.

Stanoviště tvoří rašelinné a mokřadní louky, rašeliniště, břehy, obvykle na místech, která jsou alespoň v předjaří zaplavena a později mírně vlhká. Preferuje půdy bahnité, hlinité, výživné a vápnité, ale ne vysloveně zásadité, nesnáší vysoké koncentrace solí a kosení, proto roste téměř výhradně v nekultivovaných krajinách.

V ČR je kosatec sibiřský vzácný, protože jeho stanoviště byla systematicky rekultivována, v posledních letech v souvislosti s útlumem zemědělského využívání méně vhodných půd se snad jeho ústup zastavil. Celkově je však v Evropě a na východě až po Japonsko místy buď velmi vzácný, nebo zcela chybí.

Pěstuje se ve více odrůdách lišících se barvou i tvarem květů (různé odstíny modré a fialové, bílá, růžová, květy se zvlněným okrajem). Vyhovuje mu vlhké a slunné stanoviště. Sibiřské kosatce vynikají zejména ve skupinách v přírodních partiích zahrady. Odkvetlé lodyhy je potřeba ostříhat, aby tvořící se semena neoslabovala rostliny. Rostliny prakticky nemají problémy s chorobami ani se škůdci. Při šlechtění je ale musíme ošetřovat proti zrnokazu, který je schopen zničit všechna semena v semeníku. Sibiřský kosatec by měl být mulčován borovým jehličím nebo mulčovací kůrou.

Celá rostlina zřejmě obsahuje slabě jedovatou tříslovinu a silice. Otrava způsobuje žaludeční a střevní potíže, jež mohou být provázeny krvavými průjmy.

Zdroj: Kosatec

Jedovatost a zdravotní rizika

Rostlina pyracantha není příliš toxická, nebezpečná je především svými trny.

Plody hlohyně nejsou jedlé, protože obsahují mírně jedovatá semena. Semena této rostliny obsahují v malém množství kyanogenní glykosidy - prekurzory kyseliny kyanovodíkové nebo kyanovodíku HCN. V ostatních částech rostliny se tyto jedovaté látky nevyskytují. Vařením se tyto jedovaté látky neutralizují.

Po spolknutí čerstvých plodů i se semeny se objeví bolesti zažívacího traktu, zvracení, průjem a horečka. Nebyla hlášena žádná vážná otrava.

Plody jsou atraktivní a přitahují děti.

Opatření pro děti, které snědly čerstvé plody hlohyně:

• Pro požití méně než 10 bobulí dítětem stačí přimět ho vypít trochu vody. Při tomto malém množství se neobjeví žádné známky otravy.
• V případě požití většího množství kontaktujte svého lékaře nebo rychlou záchrannou službu.
• V případě, že dítě požilo více než 20 bobulí, mohlo by pociťovat mírnou bolest břicha, nevolnost, zvracení, sucho v ústech, dilataci zornic, tachykardii a horečku se suchou a pálící ​​kůží.
  
• Pokud po požití malého množství bobulí má dítě stále příznaky, kontaktujte svého lékaře nebo rychlou záchrannou službu. Může to být problém s identifikací rostlin nebo nějaký jiný zdravotní problém.

Oční kontakt například kontaminovanými prsty od semen vede k výraznému zánětu spojivky a duhovky bez léze nekrózy rohovky a je nutná specifická léčba po konzultaci s oftalmologem.

Rostlina má ostré dlouhé trny. Její trny jsou obzvláště ostré a mohou pronikat hluboko do kůže, někdy dokonce až do kloubu, kde se zlomí a způsobují zánět kůže nebo synoviální blány kloubu, tak zvanou synovitidu. Pozdější odhalení příčiny tohoto zánětu v kloubu je ztíženo tím, že trny jsou na rentgenovém snímku průhledné - nejsou vidět. Navíc tyto záněty odolávají antibiotikům, protože nejsou způsobeny bakteriemi.

Zdroj: Pyracantha neboli hlohyně je velmi oblíbený keř, ale mnoho Čechů neví,