Kopřivy na zahrádce?!
Dřív by mi bylo stydno, kdybychom měli na zahrádce kopřivy. Dnes si někde v rohu rozhodně nějakou nechám. Kopřiva dvoudomá latinský název Urtica dioica je výborná zásobárna křemíku a jiných důležitých látek. Dokonce ji někteří označují za český ženšen.
Mladé kopřivy nebo vrchní lístky i těch starších exemplářů se dají výborně schovat do pokrmu, takže nikdo nemá námitky a jídlo získá více výživných látek. Do špenátu, ale i do nočků.
Pálí, ale mají důvod!
Jejich žahavé „chlupy“ - odborně bychom řekli trichomy - mají svůj smysl. Kopřiva je prý tak úžasná, že kdyby se nechránila svou pálivostí, zvěř i zájemci z hmyzí říše by ji úplně zlikvidovali. Tak třeba jeleni před říjí spásají velké množství kopřiv, aby se zásobili na vysilující boje o samice.
Jak trhat kopřivy?
Říká se - hodného nepálí. Kdo je hodný? Ten, kdo k nim přistupuje s pokorou a ví, jak na ně. Jak je tedy trhat? Jednoduše. Tak, jako bychom hladili kočku. Tedy - po srsti. Moje babička trhala kopřivy holýma rukama a já se divila, že ji to nepálí. Už po létech byla zvyklá, ale také věděla, že na kopřivách jsou malé výrůstky trichomy, něco jako trny. Když o ně zavadíme, vyleje se z nich cosi jako kyselina. A to nás pálí. Musíme trhat tak, abychom ty „trny“ nezlomili. Podívejte se na kopřivu zblízka a zkuste to - jako byste kopřivu zlehka pohladili po stonku odspodu. Samozřejmě je lepší zůstat na povrchu trsu a nestrkat ruku do metrových kopřiv. A nechtějte si kopřivu v sáčku upěchovat. Pro všechny případy si můžete vzít i gumovou rukavici, ale vězte, že kopřivu holýma rukama trhají už i moji vnoučci.
Hanka Synková, poradkyně zdravého životního stylu
autorka 5 knih o výživě, např. „Všechno je dobré“