Co je to heliotropium
Pochází z Peru, ale jinak tuto rostlinu můžeme najít ve všech tropech a subtropech světa. Patří do čeledi Boraginaceae (brutnákovité). Je to polokeřovitá rostlina s tmavozelenými ochmýřenými listy, které po dotyku působí drsně. U nás se nazývá otočník peruánský (skrutec), pravděpodobně podle toho, že se květy rostliny otáčejí za sluncem.
Květenstvím je vijan, květy jsou tmavě modrofialové barvy a voní po vanilce. Rostlina kvete od května až do října. Některé kultivary mají květy bílé, nebo šeříkově růžové barvy.
Pro velkou oblibu je otočník dodáván na trh celoročně, ale tyto rostliny jsou určeny ke krátkodobému využití. Není nad rostlinu vypěstovanou pro jarní truhlíkovou výsadbu. Pokud budete již mladé rostlinky zaštipovat, získáte bohatě rozvětvené exempláře, kvetoucí až do pozdního podzimu.
Výška dospělé rostliny je kolem 50 cm, pěstuje se ve tvaru rozvětveném, ale může být i jako stromek. Při víceletém pěstování v nádobě může dorůstat Heliotropium i 1 až 2 metry. Listy jsou tmavozelené, ochmýřené, střídavé, jednoduché a celokrajné. Květy rostou v koncových vijanech a kvetou drobnými kvítky. Plodem je velmi drobná tmavá tobolka.
Otočník peruánský je silně vonící rostlina. Opojná vůně vanilky se šíří při každém doteku a zvláště večer a v noci pak sama od sebe.
Použití v medicíně
Mnohé druhy brutnákovitých rostlin se v minulosti hojně používaly v tradiční medicíně, vzhledem k prokázané hepatotoxicitě a také karcinogennímu účinku obsažených alkaloidů však bylo od jejich vnitřního užívání téměř upuštěno.
Purinový derivát alantoin, obsažený v mnohých brutnákovitých rostlinách, má výrazně regenerační účinky a podporuje hojení pokožky, sliznic a zlomenin.
Přestože je z území Číny uváděno téměř 300 druhů brutnákovitých ve 47 rodech, tradiční čínská medicína rostliny z této čeledi prakticky vůbec nepoužívá. Jedinou známější čínskou brutnákovitou bylinou je užanka (Lithospermum erythrorhizon). Z této rostliny bylo izolováno nafrochinonové barvivo shikonin, u něhož byl prokázán antibakteriální a především antitumorový účinek.
Je jedovatý?
Otočník obsahuje jedovaté alkaloidy, tudíž je mírně jedovatý.
Pěstování
Pěstujeme jako letničku do nádob, květináčů, truhlíků nebo do záhonů. Doporučuje se umístit na terasu, kde večer sedáváme. Důležité je odstraňovat odkvetlé květy. Nezapomínejte na hnojivo na kvetení a kvalitní substrát při výsadbě. Vanilkový keřík umístěte na slunečné stanoviště, které je chráněné před větrem.
Rostlina vyžaduje mírnou zálivku a každé 2 týdny přihnojovat. Odkvetlé květy odstraňujte, abyste podpořili další kvetení. Bal musí být mírně vlhký, nesmí nikdy úplně vyschnout. Listy, které kvůli nedostatku vláhy uvadnou, se jen těžko vzpamatovávají, většinou na nich zůstanou hnědé skvrny.
Zakoupené nebo vypěstované mladé rostliny se vysazují na vzdálenost 25 cm. Rostliny zakoupené na podzim nebo v zimě chraňte před přílišnou vlhkostí.
Otočník je citlivý na chlad, proto je nezbytné přenést ho k přezimování do světlé místnosti s teplotou 12 až 15 °C a málo zalévat. Na jaře rostlinu přesaďte. Otočník může přezimovat, ale u malých rostlin se to nevyplatí. Můžete jej však pěstovat jako malý keřík, který zimování vyžaduje. Po několika letech nás pak potěší krásnou barvou a vůní, která je příjemná nejenom nám, ale i motýlům, kteří za horkých dnů květy přímo obalí. Otočník je možné pěstovat i jako stromek, jestliže se hlavní stonek včas vyváže k opěrné tyčce. Zapěstování takového stromku trvá až pět let.
Heliotropium lze množit pomocí semen, která klíčí při teplotě 20 °C, nebo i řízků, které se odebírají z přezimovaných rostlin. Vhodným termínem na množení je leden. V létě se doporučuje množení bylinnými řízky – rostlina snadno zakořeňuje vrcholovým řízkem se třemi páry listů. Podzimní řízkování se provádí z polovyzrálých řízku, výsev ze semen je vhodný v březnu.
Otočník můžete pěstovat i na světlém místě v bytě, ale bude vám vděčný za letnění. V bytě může trpět mšicemi a molicemi, jejichž počet se omezí právě při letnění. Při napadení mšicemi se doporučuje postřik Pirimor a molice likvidujte postřikem Mospilan.
Autor: © Mgr. Michal Vinš
Foto: © Stan Shebs